Denča…

Deny byla první ženou, která mi dala důvěru a oslovila mě skrz doprovod k jejímu druhému porodu.

Tu radost a nadšení, když jsme se domluvili, tu si vybavuju jako dnes... byla jsem štěstím bez sebe a zároveň s nejistotou a obavami, abych naplnila její očekávání.
Na každou schůzku jsem se opravdu pečlivě chystala a připravovala, byla dokonce i hrozně nervózní…

Jelikož jsem si i pro sebe hledala nějaký "řád" ve schůzkách se ženami, tak se stalo, že místo 3 předporodních měla Denča 4 ale to jsem, stejně jako spousty dalšího, brala prostě jako benefit pro ni..."za odměnu" .-)

Každou další schůzkou, dalším týdnem, jsem si byla jistější, v této době přišly i další ženy, které jsem doprovázela, a tak se stalo, že před samotným porodem Denči mi do života vstoupily další 3 ženy, které jsem doprovázela, včetně jedné, kterou jsem doprovodila do stejné porodnice, jako Denču, a i z toho jsem měla radost...že to pro mě při jejím doprovodu nebude poprvé, že již budu mít byť malou zkušenost s touto porodnicí, a prostě všechno se hezky i pro Denisu skládalo, a já to cítila jako "odměnu" pro ni, za důvěru, kterou do mě vložila.

Pro Denču vnímám, a ona sama o tom teď tak hovoří, byl druhý porod pozitivní zkušeností a pro její duši velmi léčivým zážitkem..
(první porod nebyl pro Deny pozitivním zážitkem)

Je pro mě "nejvíc", když odcházím z poporodní schůzky a cítím, že žena i její muž jsou s mým doprovodem, péčí, opečováním a zkrátka s celou naší společnou, často několikaměsíční cestou, spokojení.
Odcházím pak s pocitem, že ode mne dostali přesně to, co potřebovali..
O tom (ale nejenom) je má podpora, opora, péče Duly...

Mějte krásný den...

Linda