"Léčivý porod v Rakovníku, s a pro Anet"

..... začíná tuším někdy v lednu vlastně, na první schůzce na Zličíně, kdy mi přijela vysmátá holka s klukem, který měl tak trošku oči na vrh hlavy, ale nic nedal znát :-)

pro mě to byla jedna z prvních 5-7 informačních schůzek, takže bych řekla, že jsem na ně jezdila, ještě trochu nervozní, nicméně s odhodláním předat vše co bych ráda…

info schůzka za mě hezky plynula, cítila jsem lehkou nervozitu od partnera (možná pramenící z toho, že si neuměl vůbec představit co tam jako budeme u toho porodu dělat oba dva :-), ale asi nic, co by mě nějak rozhodilo..

dle domluvy mi po pár dnech i Anet potvrdila, že by mě ráda jako doprovod, a tak jupí...radost veliká…

z předporodních schůzek bych asi nejraději vypíchla to, že jsme si s Anet často vyměňovali hlasové zprávy...ona mě posílala 20min při cestách do práce, mimochodem, je to paní učitelka v mateřské školce :-) a nejen to, i mnoho dalšího... vzdělává maminky v oblasti dentální hygieny u malých dětí, přednáší na školách... a též má úžasný web, kde hodně píše o svém životě, co ji potkalo, jak to vidí teď zpětně, co ji to mělo přinést, dát a kam posunout... takové otevřené zpovědi, často s velmi třaskavými tématy, za které jsi jsem vážně neskutečně vděčná, že o nich píše…. nejen pro sebe, ale pro spousty dalších žen... a tak pokud by Vás lákalo si to přečíst...tak se svolením uvádím její webovky stranky www.anetastepankova.cz

s Anet nám to myslím prostě ladilo od začátku do konce a ladí dál...je to jedna z těch žen, kdy víte, že společně na té cestě životem chvíli půjdete… že naladění a napojení je vzájemné a chcete být navzájem součástí svých životů

... teď k samotnému porodu...Anet byla další žena, u které se začal porod rozbíhat ještě před 38tt...pro jistotu jsem si dala své "dulí pohotovostní" hodinky o pár dní dříve, měla 2dny dost silné poslíčky a vypadalo to všelijak, klidně i k rozběhnutí porodu ...nicméně, náročný a intenzivní trénink odezněl, asi proto, aby si Anet navnímala, jak to může vypadat, a pak ji nechalo miminko i tělíčko odpočinout... aby po TP přišly znovu..

nicméně, ty další poslíčci lehce po TP už neodešly, ale zůstaly... a tak po cca 2dnech, kdy se opět poslíčci objevili, a já s Anet byla ve velmi intenzivním kontaktu, což jsem vlastně byla bych řekla víceméně pořád :-), tak nakonec kolem půlnoci Anet volá, a popisuje, co a jak se děje, a domlouváme se, že vyrazím k ní domů... a tak po hodině spánku jedu směr Praha.... naštěstí v noci trvá přesun o poznání kratší dobu…

Anet mě vlastně ani nepřekvapuje tím, v jakém klidu ji nacházím... naladěná byla na své miminko celé těhotenství, je prostě ženou, která přípravě na porod věnovala spousty knih a času, a rozhodně to bylo vědomé napojení na miminko…. a na celý proces….

chvíli povídáme o tom, co a jak se děje, jak se cítí... chvíli opečovávám rebozem, jelikož však vlny chodí co 5min a trvají, a do porodnice daleko, a já vím, že nejsem schopna předvídat jak dlouho ještě porod bude trvat... s pokorou a vědomím, že rozhodně nechci vystavovat ani Anet, ani jejího partnera porodu cestou :-), domlouváme se, že se pomalu a v klidu přesuneme do porodnice do Rakovníka....

cesta je v poklidu, jedeme víceméně podle předpisů, tak jsem si to i přála, nechtěla jsem žádný bláznivý přesun :-) ikdyž, pokud by měl být, byl by…

pár km před porodnicí však svými vozy probudíme policejní vůz a dvě policistky v něm...vybírají si mě, asi i díky tomu, že první vůz ve kterém jede žena, by nestihly..:-) a vydávají se za mnou a zastavují mě... nejdřív chvíli sedím a způsobně asi čekám, až za mnou přijdou k okénku, tak jak jsem zvyklá a vyzvou mě k předložení OP a řidičského oprávnění, to už znám... po pár vteřinách si však uvědomím, že času opravdu nazbyt nemáme a lehkým poklusem běžím k jejich vozu... to už v zádech cítím i partnera a oba říkáme schodné informace o tom, že jedeme k porodu, že já jsem Dula, a že vpředu ve voze sedí rodící žena... chudáci policistky... myslím, že ani nestihly pozdravit a jen se tak na sebe podívali a přikyvují a tak se vracíme k vozům, nasedáme a dojíždíme do porodnice…

bereme věci a pro mě i pro Anet známou cestou se vydáváme výtahem do 8.patra...před výtahem přepadává Anet vlna a tak si klekne na zem a prodýchává ...jak potřebuje…

do porodnice přijíždíme lehce po 2hodině ranní... na příjmu musíme zvonit 2x ... chápu, nemají jinou rodící ženu a tak relaxují ...

sděluji co se děje, neděje, berou Anet na příjem, vyšetřují, (tak to bylo pro A. v pořádku), zjištěné 4cm... juchů... natáčí se monitor a podepisují všelijaké a určitě důležité formuláře a papíry... a máme štěstí, nadstandart s vanou, který si A. přála je volný... a tak jupí, všechny tašky tam...

potěšilo mě, že se potkávám s vrchní E., se kterou jsem se potkala asi před 14ti dny na informační schůzce s primářem, kam jsme ještě s dvěmi dalšími dulami společně vyrazili, díky doprovodům, které nás čekaly. Přišlo a pořád mi přijde důležité, se jet do porodnice, kde mě neznají představit, zkusit navnímat prostředí a personál, seznámit se s nimi, popovídat si o tom všem... a vrchní v Rakovníku na mě už při této schůzce přišla otevřená vůči potřebám rodících žen a i při porodu to nakonec tak opravdu bylo.

domlouvám se s Anet, že napustím vanu... a partner chvíli pomáhá přeprat kohoutky, (ano, prostě jich tam bylo moc, a nefungovaly úplně intuitivně, naopak v jednu chvíli jsme měli okolo vany jako doooooost vody a já si zahrála na uklízečku)…

anet ve vaně, partner si bere oddychový čas pro sebe, měl náročný den a jeho "síly" budeme potřebovat později... jsme společně s Anet…. provoňuji pokoj různými esenciálními oleji... světla jsem po našem příchodu na pokoj hned buď zhasla úplně, nebo ztlumila druhé co to šlo. Dala jsem na parapet světýlka…

prostě atmosféra jako při milování...samotné je A v ní dobře…

masíruji šíji, říkám A.jak se má v tvé vaně zkusit uvolnit…

tráví v ní dlouhou chvíli…

po vaně pak postupně mění žena hodně poloh, a míst...tak jak jí je samotné příjemné.

nabízím rebozo, odmítá, stejně jako napářku... žíněnku však po vaně vítá...opírá se ve vlnách o postavenou rodící židličku, pozoruji jak si samo její tělo říká a ona se jej "jen" snaží poslouchat a naslouchat jeho potřebám…

po nějakém čase zapojuje Anet u porodu miminka i lehce odpočinutého partnera...sedí na rodící stoličce, tak jak si přála Anet, bez trika...je u něj, opřená, tak jak cítí, že potřebuje...partner hladí, masíruje, podporuje svými slovy i doteky…

Anet si často představovala že při blížícím narození miminka ji praskne voda...většinou ji její představy vedly v tom, že ji voda praskne nečekaně ...v obchodě, na procházce apod., občas ji možná i lehce její představy děsily .-)

a k plodové vodě i teď příjemná vzpomínka…

Anet se často ptala, kdy už jako ta voda praskne...do teď se to nestalo...porodní cesty skoro připravené na porod miminka, ale voda nikde…

ptá se PA co s tou vodou .-) PA zmiňuje možnost prasknutí vaku blan...vracíme se k tomu s Anet, říkám ji informace, které vím, že je v pořádku, aby A.slyšela...odkádáme rozhodnutí a dáváme procesu ještě čas…

netrvá dlouho po této diskuzi a najednou to tu je. Vodaaa!

přijde mi vtipný to celé načasování...Anet komentuje to, že ji praskla voda, jako velkou úlevu...a smějeme se, že to člověk opravdu nevymyslí….-) a nenaplánuje...

hodiny plynou, není jich však mnoho, porod krásně plyne...nad ránem PA po domluvě a souhlasu ženy vyšetřuje a říká, že je žena na 8...9cm...to znamená jediné...narození miminka se blíží….

střídají se směny...přichází nová PA, nicméně způsob vedení porodu zůstává stejný...stejně laskavý a respektující a velká vděčnost za to...

Anet nemění polohu, pořád na čtyřech na žíněnce opřená o partnera...hlavička sestupuje níže, až už je na dotek.

obě s PA říkáme A. at si na hlavičku, vlásky sáhne...bývá to velkou motivací a energií pro ženy do dalších vln...(to co mi pak o tomto motivačním doteku poví Anet po porodu, kdy se nasměje až se nám bříška natřásají, o tom třeba jindy .-)

A. se mě ptá jak dlouho to ještě bude trvat...samozřejmě nevím, to neví nikdo, co ale tuším, je, že to nebude za pár vln, jak často v jiných porodnicích říkají PA ženám, ještě tři zatlačení a miminko tu bude"...a tuhle "mantru" pak opakují dalších x desítek minut…a ono to tak většinou bývá, že než dojde k porození celého miminka, ještě chvíli (hodinu, dvě) to trvá…

snažím se citlivě Anet říct, že nevím, ale že si myslím, že tak hodinku...nechci lhát, nesnáším to, čeho jsem občas svědky, přijde mi lepší říct, jak to je, ženy jsou schopny lépe rozložit síly, energii...nejsou demotivované, ano, vím, tenká hranice, ...nicméně u Anet jsem cítila, že si to mohu dovolit, a sobě též...říct jak to vidím…

ano, reakcí je, údiv a možná zděšení, na tu vteřinku sem jej určitě navnímala. Nicméně Anet se dál noří do svého těla, napojuje se na miminko… a dál v důvěře v sebe rodí…

porodní asistetnka na zemi, stejně jako já...asistentka jen sedí a pozoruje, chrání hráz...dívá se a chválí Anet jak si skvěle vede, ...já občas kouknu jak se miminko posouvá v porodních cestách, abych mohla Anet říct..cítíla jsem, že tuhle informaci jednou za čas potřebuje uslyšet…

o hodinu a pět minut později se opravdu miminko rodí...Anet na čtyřech, tak jak ji volalo tělo, opřená o partnera, který jen tiše pozoroval a jen byl a to bylo nejvíc, podáváme pod ženiným tělem miminko jí do rukou…

tyhle okamžiky mě nepřestanou nikdy dojímat, nikdy nepřestanu být vděčná, že jsem součástí těchto životních příběhů, těchto okamžiků narození nových duší…

….děkuji, děkuji, děkuji…

a tak jsem si i já zažila "léčivý" porod, po předchozích náročnějších doprovodech, kdy bylo naprosto respektováno přání ženy nijak do porodu nezasahovat, rodit pouze za přítomnosti porodní asistentky...kdy nikdo nic nenutil, nikdo nepřemlouval, nemanipuloval, nezastrašoval...prostě "jen" ženu nechaly rodit...prostě jen důvěra v to, že ženy ví jak porodit a miminka ví, jak se narodit…