Příběh mé třetí ženy na mé Dulí cestě

Lenka byla třetí ženou, která mi přišla do života v rámci mých mentorovaných porodů.

Naše nezávazná informační schůzka proběhla on-line, i to pro mě bylo poprvé a nové, ale hezky to plynulo a byl to příjemný rozhovor, nakonec delší než 30min, které jsou pro tyto schůzky doporučovány...probrali jsme její první porod, a tam jsem cítila, že určitě není žádoucí jakkoliv schůzku zkracovat či tlačit na čas…každopádně s Lenkou jsem cítila to "flow", byla to sympatická mladá žena... u jejího partnera jsem trošku více vnímala možná nedůvěru ve mně, jestli to třeba není nesmysl mít dulu k porodu, ale stejně jako další muži, i u něj jsem vnímala, že jelikož je to přání jeho ženy, respektuje jej a vnímá i to jako svou podporu té ženě, že ji z oslovení Duly nebude zrazovat, čehož jsem si moc cenila... postupem času, jak jsme se poznávali věřím, že změnil názor a že za mou podporu u porodu byl rád…

Lenky první porod byl vyvolávaný a trval dlouho…. miminko, které se narodilo mělo nízké Apgar skóre, bylo oživované a mělo zlomenou klíční kost... i proto Lenka chtěla zažít jiný a hezčí porod a proto mě oslovila... což jsem naprosto a plně chápala a tak jsme se společně připravovaly na přirozený porod, krom předporodní přípravy, opečovávání rebozem, bylinnými napářkami, a dalšími "věcmi" jsme na konci těhotenství pro přirozený začátek porodu udělali myslím snad úplně vše... poslíčci ke konci těhotenství Lence též chodili už téměř 2týdny, ale prostě porod ne a ne se rozeběhnout... ustála si i před lékaři čas do 41+6, za což jsem pro ní byla ráda...

Nicméně v den D, kdy šla do porodnice a vlastně další cesta byla otevřená, nebyly jsme na ničem domluvené, nechávali jsme to plynout... nebo takhle, tak jsem to vnímala já.  Z Lenky ale vlastně před porodnicí vypadlo, že možná je už i čas tam zůstat a nechat to na lékařích co dál, že miminku dala času spousty a prostě už se na další prostor necítila bezpečně... a v tento okamžik zaznělo i to, poprvé (možná v hlavě to Lenka měla delší čas, ale neřekla mi to), že než znovu vyvolávaný porod, tak raději císařský řez...

Přiznám se, v prvních vteřinách ve mě trochu hrklo, ale během celého dopoledne, které jsme pak spolu strávily, jsem jejímu kroku rozuměla víc a víc a po zvážení různých dalších možností a alternativ, které jsem Lence nabídla a které mě napadly, a ona je postupně odmítala, jsem opravdu naprosto a celým svým srdcem chápala její další cestu… Ano, byla první skutečnou a reálnou ženou a zkušeností, kdy jsem rozuměla tomu, že i v této situaci naplánovaný císařský řez může být krásným a bezpečným zážitkem pro ženu a její miminko. A za tuto "životní" dulí lekci, ti Leni moc děkuji.

 P.S.: a když Vám tato samá žena po x měsících po porodu napíše, pač na mém profilu vidí mé sdílení, skrz další předporodní schůzky, že snad kvůli mně ještě bude chtít být znovu těhotná, že ji chybí to společné sdílení, ty schůzky a konzultace a rady a prostě všechno….-) tak není větší pochvaly :-) a děkuju za ni!