Vše je jednou poprvé...?

Abych neprozradila pointu hned na začátku, tato žena mě oslovila vlastně už v čase, kdy byla téměř 38+0 tt.

Pamatuji si ji velmi živě, porodní plán jsem dělala na své dovče, v on-line světě…seznámení proběhlo zrovna tak, každopádně pro klid nás obou, jsme chtěli mít porodní plán vytvořený a probraný. Nakonec ještě proteklo hodně vody v řekách, než se miminko narodilo, ale tak je to přeci v pořádku. 

Pár dní po on-line přípravě jsem měla možnost se za ženou zastavit v jejím místě bydliště a seznámit se "naživo" milé bylo, že mě na ulici, než jsem našla přesně adresu oslovil muž a ptá se mě: "ty jsi asi Linda, naše Dula, viď", jaké hezčí uvítání bych si mohla přát?.-)krása. Na téhle jen osobně seznamovací schůzce jsme doladili nějaké detaily, co ještě žena cítila probrat, a ostatní už dál plynulo svým životem.

Žena na konci těhotenství už trošku čelila lékařskému nátlaku skrz vyvolávání, kvůli plodové vodě..ale vždy jsme spolu probrali, prodiskutovali, řekla jsem ženě informace, a bylo už na ní samozřejmě, jakou cestou dál půjde. Na jedné z další kontrol se rozhodla pro Hamiltonův hmat, jelikož už ji lehce den dva předtím přicházely poslíčci, věřila jsem, že by k rozjetí porodu mohl pomoci..

Večer skutečně začínají poslíčci...zatím jen menstruační bolestí, komunikuji se ženou, domlouváme se, a vypinám wifi, po domluvě se ženou, a znovu opakuji, to co často ženám říkám, kdykoliv, cokoliv, hlavně volejte...tak usínám abych se probudila na telefon partnera ženy, který sděluje, že jsou již dvě hodiny v porodnici, a že se zatím nic neděje, že po vyšetření 1-2cm a že je nejspíš prý ještě pustí domů...ptám se, jak to má a vnímá žena...chce abych přijela? Muž odpovídá, že asi ne, že zatím není důvod, když je takováto situace. Znovu mu zopakuji, ať se zeptá ženy, jak ona to chce,a dá mi vědět...souhlasí...za 20min volá znovu...prý praskla voda, a žena si přeje, abych přijela...

....je 6.11 přesně.

Skvělé, dobalím si věci, beru si čaj a snídani do auta a jedu...standartně mi trvá cesta do Bulovky 35min (standartně rozuměj v noci ˇ:-) ale já tentokrát nejedu v noci, ale v ranní špičku a tak se cesta o poznání prodlužuje...nicméně do porodnice dorazím i se zaparkováním před 7.30, a ptám se porodní asistentky, kde najdu ženu...zrovna prý přebrala směnu, jméno ji nic neříká, prý se musí jít podívat...trochu znejistím…za minutku znovu přicházi porodní asistentka...tak prý už žena porodila! Ano, čtete správně...miminko je již na světě!

Tolik můj první doprovod, kdy jsem nestihla přijet do porodnice. Po vyprávění od ženy a jejího partnera, zjišťuji, že bych to nestihla, ani kdybych šla z mého bydliště do porodnice, kterou mám asi 5min chůze...protože miminko se narodilo v 6.31...tedy za 20min od zavolání :-)))

Takže tak...toliko jeden krásný, ale rychlý porod. Miminko přes 4kg a maminka s jedním malým stehem .-) za to mega šťastná, spokojená, a to je prostě nejvíc…

Ženě jsem před zveřejněním příběhu tento text poslala..jestli takto mohu zveřejnit..a její odpověď přikládám: 

"Dobře. Děkuji za rady a určitě nemám problém se zveřejněním mého příběhu z tvojí strany, i s těmi riziky a mým elaborováním. Mně tyhle příběhy taky pomohli, když jsem je předtím četla a inspirovali. Že si člověk může stát za svým, i když vlastně v nemocnici vidí jej rizika, ale i když to bylo "psychicky" náročné, určitě to stálo za to. Určitě tam napiš, že bez ohledu jestli si to k porodu stihla nebo ne, tak jsem strašně ráda, že jsem si tě vybrala, protože mi to dodalo hrozně moc opory a podpory, která pro mě nakonec v té poslední době (i echt kvůli těm rizikům) byla stěžejní. Určitě bych to bez tebe nezvládla takhle podle mých přání. Takže obrovský děkuji! A teda že Bulovka PA byly taky skvělý. Měla jsem prostě štěstí na vás všechny...